Cyklovýlet českomoravským pomezím
Klasicky první víkend po začátku školního roku jsme vyrazili na obecní cyklo výlet se začátkem tentokrát v Zábřehu na Moravě. Po příjezdu autobusu s vlekem do Řetové na mnohé , především ty co pomáhají s nakládáním kol, šly mrákoty. Vlek snad patřil k muzejním kouskům a bylo jasné že 40 kol se bude nakládat do vleku těžko. Díky vstřícnosti řidiče se kola umisťovala i do zavazadlového prostoru a nakonec kola byla i mezi sedadly a nikoho jsme nemuseli nechat doma.
Z autobusu všichni kolaři vystoupili u vlakového nádraží v Zábřehu, vykládat už šlo podstatně lépe. Trasa byla naplánovaná s maximálním využitím cyklostezek, ale ani méně frekventovaným komunikacím se vyhnout nedalo. Kolem Moravské Sázavy, kde děti zlákalo dětské hřiště u rybníku Oborník, jsme vyrazili z města směr Lupěné. Zde začíná cyklostezka v tělese původní železniční tratě až do Hoštejna. Na úplném začátku ještě děti objevovaly kouzla parní lokomotivy a pak další zastávkou byl Konzum v Hoštejně. Někteří si ještě vyšlápli na hradiště v Hoštejně, kde byl v roce 1847 postaven obelisk jako památník dokončení železniční tratě z Prahy do Olomouce. Další zastávkou byla prodejna Konzum v Tatenicích a dětské hřiště u něj, které zase dalo odpočnout mírně otlačeným partiím od sedla kola. Kdo přijel včas, mohl koupit v prodejně i kávu. A pak byli kolaři nasměrováni do údolí Hraničního potoka, kde vedla trasa lesem přes 5 brodů potoka do Herbortic. Vzhledem k šikovnosti všech včetně dětí se snad nikomu nepodařilo v brodech zmáchat a především děti si brody přejížděly i několikrát. Z Herbortic nás čekal výšlap na Chudobu, ale ten už byl poslední. Následoval příkrý sjezd po zbrusu nové lesní cestě do Dolních Heřmanic , krásný sjezd do Albrechtic Sázavským údolím a poté do Lanškrouna.
Zdatnější cyklisté na ranní doporučení vyrazili do Řetové po vlastní ose a cca polovina účastníků využila služby cyklovleku. Pěší si prošli z Lázku trasu do Lanškrouna. Spolu s pěšími jsme do Řetové dojeli kolem půl šesté. Kdo měl sílu a chuť stihnul ještě i návštěvu Guláš festivalu v Přívratě.
Závěrem děkuji všem, kdo pomohli s nakládáním kol. A obdiv patří dětem, které si výlet moc užily. Doufám, že se nám podaří zájezdy organizovat i dále, protože za ty roky se počty účastníků jen zvyšují a je vidět, že každý druh zájezdu už má své příznivce.