Byl to výlet na kolech, ale i pěšáci byli vítáni. V sobotu za kuropění – po sedmé hodině ranní se začali scházet účastníci na náměstíčku před slunečními hodinami (čas není podle nich, ty ještě spaly). Po chvíli dorazil autobus s přívěsem pro kola, vedený nám známým řidičem panem Rojarem. Nakládání kol vždy chvíli trvá a tak po půl osmé vyrážíme směrem na Orlické hory, konkrétně k Masarykově chatě na Šerlichu. Tam dorážíme po deváté hodině, ještě před tím, než se sem nahrne dalších šest až osm cyklobusů a začne mela při vykládání kol. Takže v klidu vyrážíme.
Plán byl zastavit se na Masarykově chatě na první občerstvení, leč většina (tedy téměř všichni) pravděpodobně s představou dlouhé a náročné cesty uhýbají ještě před Masaryčkou doleva a hurá přímo k Šerlišskému mlýnu. Tady je bohužel zavřeno a tak začíná dva a půl kilometrové nepříjemné stoupání přes Údolí Bělé na křižovatku Pod Sedloňovským vrchem. Odsud příjemným klesáním (za odměnu) na rozcestí Knížecí a Polomské. Tady se rozhoduje, kdo pojede směrem na Sedloňov a Sněžné a kdo směrem na Čihalku. Rozhodnutí je jednoznačné – vítězí Čihalka a jak se ukázalo, byla to správná volba. Po osmi kilometrech chvílemi nahoru, ale převážně dolů dorážíme k chatě Čihalka, která nás vítá otevřenými dveřmi. Konečně první občerstvení, někteří dávají jen pivo či jiný nápoj, někteří polévku, někteří i něco druhého – třeba svíčkovou s deseti. Všichni občerstveni a snad spokojeni vyrážíme směr Olešnice v Orlických horách. Tu většina projíždí takřka bez zastavení, jen organizátoři krátce na náměstí zjišťují stav jedné z účastnic zájezdu, která neukočírovala svého oře, upadla a pochroumala si malíček.
Další rozhodování nastává na křižovatce Zelinkův mlýn volby jsou doprava do kopce nebo rovně pod kopec. Vítězí rovně a opět se ukázalo, že šlo správné rozhodnutí. Pokračujeme dál po silnici a za vesnicí s podivným názvem Rzy se dostáváme do krásného údolí, kterým neustále mírně klesající cesta vede do vytouženého Pekla bez čertů (vynecháme-li toho dřevěného, který je symbolem místa), zato s výborným občerstvením. Tady je sice narváno hladovými a žíznivými cyklisty a pěšáky, ale po chvilce se nějaká místa najdou a tak se všichni intenzivně občerstvují. Po asi hodině vyrážíme na další část trasy – směrem na Bražec, těsně míjíme Václavice a dál směrem na Vysokov, Řešetovu Lhotu až do Červené Hory. Kousek za ní najíždíme do Babiččina údolí a jím pokračujeme k Viktorčině splavu. Tady nás dohání počasí – začíná mírně pršet. Tak jen krátký pohled a pokračujeme kolem Starého bělidla k pomníku babičky s vnoučaty. Zde za nepatrného krápání pořizujeme společné foto a s bouřkou za zády spěcháme na parkoviště u zámku Ratibořice. Hle, tady už stojí náš autobus, což je pozitivní, horší je, že se nebesa otevřela a začíná intenzivně pršet. To není déšť, to je spíš průtrž mračen. Upouštíme od možnosti dojet až do České Skalice jak bylo původně naplánováno a v dešti nakládáme kola. Protože plánovaný odjezd je ve čtvrt na šest, někteří využívají možnost občerstvit se u stánku na parkovišti. Nadešel čas a kupodivu všichni jsou disciplinovaně u autobusu a odjíždíme. Jen ještě krátce zastavujeme a nakládáme kola v České Skalici, kam někteří přece dojeli. A pak hurá směrem k domovu. Cestou jsme projeli několikrát přeháňku, poslední ještě na křižovatce na Andrlův chlum, ale přijíždíme do Řetové a déšť ustává, takže vykládání kol probíhá za sucha. A potom už jen loučení a domů.
Je nutno ještě zmínit, že pěšáci (špatný název, byly to samé dámy) vyrazily z Masarykovy chaty do Deštného, kde na ně čekal na dvanáctou autobus, odvezl je do Ratibořic a tam si mohly projít Babiččino údolí podle vlastního uvážení. Snad se jim výlet líbil alespoň tak jako nám na kolech.
Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.retova.cz
Registrujte se zdeAdresa: | Řetová 190, 561 41 Řetová |
Telefon: | 465 585 117 |
Fax: | 465 585 117 |
E-mail: | ou@retova.cz |