Drobečková navigace

Úvod > Obec > Fotogalerie > Fotogalerie - původní > Archiv 2009 > Setkání u sv. Antoníčka 2009

Setkání u sv. Antoníčka 2009

10. přátelské setkání sousedů a turistů v lesích u sv. Antoníčka
Jak bylo avizováno na plakátech dne 14. června 2009 ve 14 hodin se konalo 10. přátelské setkání sousedů a turistů v lesích u sv. Antoníčka. Tentokráte bylo slavnostnější než obvykle, sešlo se tam cca 40 lidí, převážně občanů Sloupnice a Řetové. Klub českých turistů ve Sloupnici spolu s obecními úřady Sloupnice a Řetové zde realizoval v jarních měsících stavbu kapličky u sv. Antoníčka na místě všem místním známém. Koho to byl v prvopočátku podnětný nápad, na tom se neshodli ani zasvěcení organizátoři, nebo to před účastníky zatajili. Byla to ale myšlenka hezká. Tradičně bylo na místě zajištěno občerstvení, kterého se opět skvělým způsobem ujal pan Mareček ze Sloupnice, kterému tímto děkujeme. Každý účastník dostal zdarma kávu a zákusek. K dispozici byly i chlazené nápoje a samozřejmě pivo, vše za symbolické ceny. Po občerstvení si vzal slovo Miroslav Novák, který všem vysvětlil podstatu tohoto již tradičního setkání.Podle dostupných pramenů zde kaplička prý stála na počest občana toho jména, jak asi praví některá z kronik obcí, který zde zemřel. Stavební úřad ve Sloupnici spolu s Městským úřadem v Litomyšli vydaly příslušná povolení. Stavby se ujali sloupenští turisté , mříž na vchod zhotovil pan Broulík ze Řetové a to vše za vydatné finanční pomoci sponzorů. Kaplička byla slavnostně vysvěcena sloupenským farářem panem Bernardem Jiřím Špačkem.Stavba bude připomínat pověst o muži, který tomuto místu dal jméno. Podle této pověsti napsal Václav Holásek divadelní hru „Cikánčin svatební závoj“ , která vyšla v r. 1931 nákladem spolku sloupenských divadelních ochotníků.Její děj se odehrává v dubnu roku 1742 v Černokoutském mlýně. Mlynář - vdovec Ondřej si přivádí novou nevěstu Kateřinu, ženu nevalné pověsti, která navíc nepřeje ani chase, ani Ondřejově dceři Mařence, ani Antonínovi. Ten má zvláštní osud. Mlynář s mlynářkou jej kdysi přijali za vlastního, když ho asi pětiletého nalezli po boku zmrzlých rodičů ve Vilámovských lesích, kudy pravděpodobně utíkali před morem. Antonín tedy vyrůstal jako Mařenčin bratr, ale jejich sourozenecká láska brzy přerostla v cit milostný. Nebožka mlynářka této náklonnosti přála a na smrtelné posteli oběma požehnala. Mařence tehdy scházel půlrok do plnoletosti, kdy jí má být Černokostelecký mlýn úředně připsán jako dědictví po matce. A protože se s macechou nemohla snést, chystá se provdat za Antonína a hospodařit na mlýnu sama. Pro Ondřeje to znamená odchod na výminek. S tím se ovšem nemíní smířit a tak podporován svou novou ženou Kateřinou a jejím otcem ponocným vymyslí plán jak se Antonína zbavit. Naoko povoluje Mařenčin chystaný sňatek a odjíždí s Antonínem do Ústí pro materiál na opravu mlýna. Vrací se ale sám a doma sehraje komedii, že je obklíčilo pruské vojsko a Antonína jalo, přesto že celou akci vyprovokoval a dokonce za Antonína dostal zaplaceno.Cesta pruských vojsk ovšem vede přes Klatovský mlýn, kde to Antonín dobře zná a snadno uprchne. V noci se setkává s Mařenkou a za nocleh si vybírá nedaleký seník. Ovšem při tomto tajném dostaveníčku je přistihne ponocný, vyslechne že se vojsko hnulo k Litomyšli a sám odchází pro patrolu, aby dezertéra polapila. Nad ránem skutečně přichází na mlýn několik pruských vojáků. Jedním z nich je zhrzený Kateřinin milenec a tak vychází najevo její předchozí necudný život a fakt, že Ondřej nechal Antonína sám naverbovat. Aniž se Antonín může rozloučit se svou milou, kterou poslal Ondřej do kostela, aby netropila scény, je na nedalekém kopci v lesích zastřelen. Mařenka se svým svatebním závojem přibíhá, aby mu s ním otřela krev.Místem zrovna putují uherští cikáni, Ti se zemdlelé Mařenky ujmou a za rok se s ní vrací na stejné místo, aby uctili Antonínovu památku a zároveň pomstili těm, kteří neprávem obývají Černokoutský mlýn. Stará cikánská magie totiž praví, že zkrvavený svatební závoj má moc poroučet živlům. Mařenka jím ucpe zřídlo a mlýn skutečně zůstává bez vody. Na místo, kde Antonín skonal Mařenka zavěšuje obrázek a říká: „Pro tento obraz potrvá tvá památka navždy, neboť do nejdelších věků zdejší lid toto místo, kde jsi vykrvácel, bude nazývat u svatého Antoníčka“Věřte či nevěřte, ale rozhodně se na dané místo vypravte, je to místo díky kapličce v pustém lese krásné, zvláštní svou atmosférou a stojí za to zde posedět. Nebo příští rok nashledanou na 11. setkání, jste srdečně zváni.

Hana Šafářová

Fotografie zapůjčil pan Bohuslav Kovář (elektroslužby Řetová), moc děkujeme.

Fotografie jsou umístěny také na níže uvedené adrese. Z obecních stránek budou později vymazány.

http://obecretova.rajce.idnes.cz/Vychazka_ke_Sv._Antoninovi_2009/