Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Fotogalerie > Fotogalerie - původní > Archiv 2009 > Tradiční posvícenská zabíjačka 2009

Tradiční posvícenská zabíjačka 2009

Posvícenská zabijačka v Řetové

Tak a čuník je už snědený. To jsme konstatovali už kolem sedmé večer, kdy se začalo pomalu stmívat a na hřišti u tělocvičny zůstali poslední hosté. A že se jich letos sešlo na hřišti opravdu hodně, o tom se přesvědčili všichni zúčastnění. Zřejmě i díky tak krásnému podzimnímu dni.
Ale pěkně po pořádku. Na obloze nebyl ani mráček a u brutarů, kde se vše vařilo a připravovalo bylo od rána jako v sauně. Ani zručným prodavačkám v prosluněném stánku kousek opodál zima opravdu nebyla. Tento rok jich ve stánku nebylo málo, práce jim šla od ruky a přesto byly chvíle, kdy se tvořil had „hladových“ kteří se holt museli obrnit trpělivostí, protože přesto že na řeznický koncert snad 5 zručných řezníků za vedení pana Vladimíra Jiříčka bylo radost se dívat, tak technologie výroby má svá pravidla a když se něco musí vařit, tak tomu ani řeznický mistr neporučí. Ale což, vždyť ve stánku v protějším rohu hřiště všichni nedočkavci mohli koupit vše již hotové, ale každý rád čekal na čerstvé, které vonělo už na dálku celý den. A že v protějším rohu nabídka zahrnovala všechny zabíjačkové speciality ve vynikající kvalitě jsem i já mohla ocenit v neděli poté. Prodával se prejt, jitrnice, barvené kroupy, sádlo, škvarky, tlačenka a kdo ví, zda jsem na něco ještě nezapomněla. Prodalo se toho jak jinak než zase o čtvrtinu víc než loni. Možná jsme s manželem a ostatními ve stáncích byli jedni z mála na hřišti, kteří se tedy určitě za celý den nepřejedli, protože ve stáncích s pitím bylo opravdu rušno, stejně jako v ostatních stáncích s občerstvením, takže chvíle pro zakoupení jídla se těžko hledala a žízeň po dobrém obědě, svačině i večeři měl každý. Koláče, s jejichž prodejem tradičně pomohly členové zahrádkářského spolku převážně žen, byly opět po poledni prodané. Bohužel kapacitu jídelny, kde se koláče za pomoci ochotných a šikovných rukou našich obyvatelek připravují, opravdu lze zvýšit těžko. Bylo jich 2100 ks a prostě zmizely. Už to jednoznačně nasvědčuje, že byly výborné a rozplývaly se v ústech jako cukroví. Ještě jednou moc díky za pomoc. Nyní pár řádek o programu, který tentokrát všichni návštěvníci mohli shlédnout. Vše začalo kolem poledne vystoupením mažoretek a gymnastek, ve 13 hodin manželé Dagmar a Josef Trnkovi z ranče Sedící kůň předvedli první část vystoupení. Ukázali, jak naučili své miláčky různým obdivuhodným kouskům, paní Dagmara nám řekla i něco z historie jejich práce s koňmi a z historie ranče. Pak na řadu přišli modeláři s modely letadel a autíček. Bohužel se jen jeden „letadýlkář“ odvážil se svým strojem vzlétnout a ukázat, jak má pod kontrolou letadlo v bludišti osvětlovacích sloupů a kabelů. Dařilo se mu a jeho stroj poté bezchybně přistál na ploše hřiště. Ostatní modely letadel si mohly děti alespoň prohlédnout, hřiště už jen křižovaly modely aut.Tradičně na zabijačku přijelo auto požárního záchranného sboru, aby si děti mohly prohlédnout veškero techniku používanou profesionály….( jenom abychom je nemuseli nikdo z nás vidět při ostrém zásahu). Pak následoval přílet letadla z aeroklubu v Ústí nad Orlicí a seskok parašutistů, také bezchybný, stříbrný smrk zůstal neosedlán… Druhá část vystoupení manželů Tomkových byla neméně zajímavá, pro koně náročnější, ukázali že umí chodit tak zvaný „španělský krok“, chůzi pro koně nepřirozenou a jeden přes druhého ležícího koně umí přeskočit. To už ale jednoho koně vystupování tolik nebavilo a ukázal všem, že dokáže být i paličák a bude poslouchat jen svého pána. Tato část končila za zvuku písně Snídaně v trávě ukázkou, proč se jejich ranč jmenuje Sedící kůň. Opravdu jejich koně si umějí sednout jako pes a hodnější z nich potom dostal i svačinu prostřenou s majiteli u stolu. Parádní závěr vystoupení. Po nich na plochu přijely motorky- veteráni převážně značky JAWA a 2 automobily. To bylo zase potěšení pro oko mnohého tatínka, dědečka , dětí ale nejenom jich. Byla to názorná ukázka, jak náš průmysl dokázal vyrobit krásné kousky, které snad mají i svou duši, jezdí dodnes a dělají radost po desítkách let nejenom svým majitelům. (Kde budou dnešní motorky a auta za takovou dobu si netroufám odhadnout, ale předpokládám, že ve šrotu.) To už na pódiu zpívali členové Sloupenského divadelního spolku Doveda, které vystřídalo vystoupení skupiny PONNY EXPRESS. Jejich produkce zpříjemňovala naši zabíjačku až do konce, vlastně až do tmy. Během celého dne děti hojně využívaly za doprovodu rodičů pouťové atrakce- houpačky, střelnici, nafukovací hrad i trampolínu, nebo se mohly povozit v kočáře pana Bohunka. A co říci závěrem? Díky všem, bez kterých by to nešlo, těm kteří přiložili ruku k dílu a pomohli takovouto zabíjačku uskutečnit, celý den pracovali a neúnavně prodávali u stánků. Nebyla to práce jenom ten den, ale už několik dní před sobotou, ale i po sobotě. Dělali to pro spokojenost zúčastněných a snad všech, kteří přišli. A věřím, že ji většina přítomných ocenila. Tak snad zase za rok na viděnou.

http://obecretova.rajce.idnes.cz/Posvicenska_zabijacka/#album